Antika a její odkaz

V archaickém období 8. - 6.stol pn.l. se řecké sochy podobaly svou strnulostí sochám egyptským, jen ten pověstný záhadný archaický úsměv mátl. Kůros - sochy mužů, Kóré - sochy žen.

Klasické období 5.-4.stol. pn.l. realismus a přirozenost pohybů, těla se vlní, oblíbená póza je kontapost - přenesení váhy více na jednu nohu, pánev se nakloní a ramena jdou do protipohybu, vzniká tak módní esovité prohnutí těla. Praxitelés - Venuše Knídská - první ženský akt. Častější jsou však mužské akty, svalnaté bojovníky nahrazuje dívčí chlapecká figura - měřítkem krásy je rovnováha, umírněnost a oduševnělost.

Helénismus 3.-1. stol. V 3. stol pn.l. si Řím podrobuje Řecko. Helénské období bylo velkou inspirocí pro Baroko. Klid střídá napětí a zájem o vyhrocené a často tragické momenty. Umírněnost a stylizaci nahrazuje naturalismus a portrétní realismus. Poezii náznaků a jinotajů nahrazují dramatické epické scény. ,,Člověk může žít z mnohoznačné krásy světa, pokud ovšem přijme život jako nelítostný boj, v němž nakonec musí podlehnout "temnotě" smrti." Nietzsche

Renesance a ranné Baroko 15.-17. stol.

3 davidové

Renesance znamená znovuzrození. V 15. stol byly nalezeny antické sochy a artefakty, které na středověkou Evropu působily jako zjevení. Lidé měli pocit, že v mimulosti musela existovat nějaká vyšší kultura, která spojovala dokomalost intelektu a těla - bájná Atlantida, pozemský ráj, který byl zničen. Je zřejmé, že toto prisma názor na antickou kulturu značně zkreslovalo. Starověké Řecko bylo vnímáno buďto jako ráj, nebo jako Sodoma a otroctví hříchu pohle názoru křesťanských moralistů.

Rešnesanční umělci obdivovali anatomickou přesnost a vytříbenost řeckých soch, okouzlila je bělost mramoru . Paradoxem je, že většina řeckých soch z prvního a částečně druhého klasického období byla původně z bronzu a my je známe až z římských mramorových kopií. Navíc všechny sochy byly polychromované, malba na povrchu soch někdy imitovala pokožku a lidé sochy často odívali do látek. Na nás by hotové řecké sochy mohly působit jako naturalistické figuríny. Antika, jak ji známe, vznikla až z renesančních představ o ní. Čistota materiálu ve své přirozené podobě a jednotný umělecký rukopis, je až renesanční vynález.

Rozdílné pojetí stejného námětu můžeme vidět na srovnání soch Davida. David má být pohledný, inteligentní, silný muž, jeho příběh je z bible dobře známý, přesto vznikají velmi rozdílné sochy.

Donatello (1386-1466) chlapecká, skoro dětská figura působící spíše lascivně. Socha inspirovaná Apollóny od Praxitela.

Michelangelo (1475- 1564) Silný zamyšlený muž v uvolněné pozici. Odkazuje na Polykleita.

Bernini (1598- 1680) ranné baroko inspiriváno Helénismem. Vypjatá dramatická situace v boji těsně před mrštěním praku. Mužná síla bojovníka.

Auguste Rodin (1840-1917) Dokonale spojuje epickou řeckou tragédii s moderní sochou. Drama, sexualita, napětí, zoufalství - naděje. Jeho vrcholné dílo Brána pekel se známou postavou Myslitele je velkolepou poctou i bojem s antickou součástí naší kultury. Z technického hlediska je zajímavý prvek nedokončenosti soch inspirované Michelangelem. Když Michelangela žádali ať dodělá ruce k nalezené soše Laokoona (25 p.nl. - helénistická socha zpodobující zardoušení trojského kněze a jeho dva syny hady, aby vevyzradili léčku s Trojským koněm), Michelangelo odmítnul, podle něj je socha dokonalá tak, jak je. Pak Michelangelo vytvořil sochy otroků, kdy se realisticky vypracované tělo prolíná s neopracovaným kamenem. Dosáhnul tak překvapivě intenzivního dojmu vnitřního zápasu.

Rodin pak dokázal tuto metodu aplikovat na dramatické i banální náměty. Studie myjící se ženy může být stejně velkolepá, jak Občané z Calais neno jiná scéna z slavných románů a mýtů.

2.pol. 20. stol - postmoderna, variace, relativizace, ironie, humor. ,,Chybí mi antická vznešenost, protože mé duši chybí antický otrok." Nietzsche